Léčebné metody tradiční čínské medicíny
TČM je dědictvím starověké Číny. Jedná se o starý léčebný systém, který díky zachovaným písemnostem pomáhá již více než 5 tisíc let. Vedle moderní medicíny představuje také nejznámější léčebný systém. Za tu dobu TČM zdokonalila své metody a postupy natolik, že je schopna pomáhat lidem navrátit fyzickou
a duševní harmonii a dožít se ve zdraví vysokého věku.
Čínská medicína vychází z podrobné diagnostiky, pomocí které terapeut určí pravou příčinu obtíží, tedy nepotlačuje pouze příznaky a zdravotní stav posuzuje celostně.
Co to znamená celostní pohled?
Jedná se o komplexní diagnostiku zabývající se celou osobností člověka – jeho konstitucí, životním stylem, zaměstnáním, stravováním, prostředím, ve kterém žije, zvládáním stresu a zkrátka tím, jaký člověk ve skutečnosti je.
To vše se o každém klientovi snažíme dozvědět ve vstupním vyšetření, které je velmi podrobné a většinou trvá 60–90 minut. Říkáme mu dotazování, v rámci něhož se ptáme i na takové věci, které se na první pohled mohou zdát, že s daným zdravotním problémem vůbec nesouvisí. Terapeut však potřebuje najít pravou příčinu toho, proč onemocnění vzniklo. Dotazování také slouží k odhalování slabých stránek organismu.
Po tomto vyšetření (dotazování), ještě doplněném o diagnostiku pulzu a vyšetření jazyka, terapeut zhodnotí, která léčebná metoda je v dané chvíli nejlepší, a tu pak klientovi navrhne a podrobně vysvětlí.
Mezi hlavní léčebné metody patří:
Fytoterapie
Fytoterapie neboli léčba bylinami patří mezi nejsilnější léčebné nástroje tradiční čínské medicíny. Oproti západnímu bylinkářství se čínské bylinky používají ve většině případů ve směsích (kombinace více bylin), a ty nazýváme receptury. Každá léčivka má ve směsi své postavení a funkci. Máme tzv. vzorové směsi, které danému pacientovi upravujeme na míru. Léčba je tak velice individuální.
Proč se nepoužívají české bylinky?
Zjednodušeně řečeno, čínská medicína je svázaná tisíciletou empirií (zkušenostmi) a postupy. Její receptury se přesně dodržují, a proto se ve směsích používají léčivky rostoucí v Číně, tam, kde se léčivky historicky vyskytovaly a vyskytují dodnes. Jedině tak může mít bylinný odvar požadované účinky, které popisují dochované odborné písemnosti.
Bylinky se vaří dohromady, aby z nich vznikly odvary, což je jejich nejúčinnější forma. Mají však výraznou aromatickou chuť. V našich bylinkárnách můžeme bylinky vytvořit také ve formě tablet PIAN, granulátu, tinktur, lisovaných pilulek WAN. Tyto verze nedělají problémy s chutí, ovšem jejich terapeutický účinek je nižší.
Terapeut zvolí, která forma je v danou chvíli nejúčinnější. U diagnóz (v čínské terminologii nazýváme diagnózy obrazy), u nichž potřebujeme léčbu nepoddávkovat, užijeme odvary – léčba je tak nejúčinnější. Najdou se také obrazy, v jejichž případě zvolíme léčbu ne tak intenzivní, ale dlouhodobou, a to šáhneme po jiné, výše zmíněné formě bylin. Také u dětí volíme granulát pro jeho bezproblémovou chuť.
A jak léčba probíhá?
Klient dostane bylinné odvary na určitý počet dnů do další kontroly. Poté se směs může upravit, případně snížit množství v závěrečné části terapie.
Důležitou skupinou čínské fytoterapie jsou medicinální houby. Jako je například Reishi, Coriolus, Hericium, Maitake, Cordyceps atd.
Akupunktura
Slovo akupunktura, které dnes běžně používáme, není původní čínský název. Je odvozen ze dvou latinských slov „acus“ (jehla) a „pungere“ (bodat jehlou).
Spolu s používáním léčebných bylin patří mezi nejstarší léčebné disciplíny. Při akupunktuře se stimulují přesně určená místa na kůži a v dalších strukturách organismu s použitím systému drah a bodů.
Akupunktura pravděpodobně vznikla jako instinktivní metoda, při které tlak na bolestivé místo zmírnil obtíže pacienta.
I v současné době představuje úspěšného pomocníka v léčbě zdravotních neduhů.
V pojetí tradiční čínské medicíny je nemoc porucha koloběhu energie. Pohledem čínské medicíny jsme zdraví tehdy, když se energie v těle nikde nezadržuje, „volně proudí“ a v určeném časovém období projde danou drahou (meridiánem). Stojí-li tomuto oběhu energie v cestě překážka, před tou se energie hromadí a za překážkou je jí nedostatek. Před překážkou vzniká nemoc z přebytku energie, naopak za překážkou z jejího nedostatku. Akupunktura je vlastně metodou energetického vyrovnávání.
Terapeut pomocí akupunkturních jehel stimuluje akupunkturní body na energetických drahách (meridiánech) a napomáhá harmonizovat tok energie (Qi). Tím se snaží navodit rovnováhu v organismu.
Pro zajímavost něco z historie
Zdroje uvádějí, že nejstarší nalezené akupunkturní jehly jsou staré 7000 let, a jsou vyrobeny z kostí. Jako místo vzniku se uvádí podhůří Himalájí na území staré Číny a Tibetu. Již ve starém čínském díle napsaném před našim letopočtem se tato metoda podrobně popisuje a jsou popisovány způsoby jejího použití a je uvedeno 365 bodů na povrchu těla. Ze 3.st. př.n.l. pochází také kniha, která uvádí metodiku akupunktury a obrázky s vyznačenými akupunkturními body. Tato práce slouží ještě dodnes jako klasická učebnice akupunktury.
Rozšiřováním hospodářských a obchodních styků Číny s ostatními zeměmi se akupunktura začala šířit již v 6.století do Japonska, později Koreje, Vietnamu, Mongolska, Indie a dále.
V 17. století se dostaly zprávy o akupunktuře i do Evropy, počátkem 18.st. se akupunkturou zabývali četní lékaři. Avšak v této době nezapustila hlubší kořeny. Teprve v první polovině 20.st. dochází k rozvoji akupunktury i zde. Z Francie se akupunktura rozšířila do Německa, Rakouska, Itálie a do ostatních zemí Evropy.
Baňkování
Baňkování patří k prastaré léčebné metodě používané v čínské medicíně. První systematické léčení baňkami zavedli egypťané. Zdroje uvádějí 3000 let před našim letopočtem.
Jedná se o přikládání skleněných nádobek, v nichž vytvoříme podtlak, který způsobí jejich přisátí na pokožku. Baňky přikládáme na akupunkturní body, bolestivá místa nebo se s oblibou používají k masáži. Existují různé druhy a velikosti baněk. Mezi nejčastější materiály patří sklo, bambus, silikon.
Baňkování se používá k léčbě onemocnění a problémů pohybového aparátu, ke zmírnění bolesti, posílení imunity a také pomáhá s vyloučením škodlivin nebo v prvních příznacích nachlazení. Má vliv na kůži, svaly, klouby.
Podle terapeutické potřeby můžeme používat slabé (tonizační, doplňujeme nedostatek energie, je to nejšetrnější baňkování), střední (doplňovací, sání je již silnější), silné (vypouštěcí), pohyblivé (nejčastěji se aplikuje na zádech, základním smyslem je odvést přebytečnou energii a vytlačit horkost z nitra na kožní povrch) baňkování.
Klient cítí tah, pnutí, teplo, nikdy nesmí cítit bolest nebo nepříjemný pocit. Na kůži baňkování způsobí zhmoždění a otisky baněk, jejichž velikost závisí na délce aplikace a síle sání.
Kdy je baňkování kontraindikováno?
Krvácivé stavy, poškozená kůže, (popálená kůže, otevřené rány, kožní záněty), těhotenství (nebaňkujeme oblast břicha a dolní části zad), vystouplá znaménka.
Moxování
Čínská medicína řeší zdravotní problémy ošetřováním akupunkturních bodů na těle nejen akupunkturou, ale také moxováním. Jedná se o nahřívání akupunkturních bodů teplem, které vzniká pozvolným spalováním sušeného, drceného a slisovaného listu pelyňku (Artemisia vulgaris). A co je velmi důležité? Moxou doplňujeme energii přesně v té oblasti těla, kde chybí.
Moxování má podobné efekty jako akupunktura. Opravdu přínosné je u vleklých chronických onemocnění. V Asii bylo po staletí používáno k udržování dobrého zdraví a dlouhého věku.
Pověst na dlouhověkost praví: „Od dvaceti do čtyřiceti let je nutné požehovat body Zu san li na obou nohách jednou týdně, po čtyřicítce dvakrát týdně a po šedesátce třikrát týdně.“ 🙂
Moxování pelyňkem provází specifické aroma. Nejčastěji se používají tzv. moxovací pelyňkové „doutníky“. Z hlediska vůně jsou přijatelnější nečadivé cigarety, které obsahují živočišné uhlí impregnované moxou.
Nekouřivá moxa obsahuje pelyněk, který prošel procesem karbonizace. U nekouřivé moxy je snížená kouřivost. Díky tomu ji můžeme používat v menších, hůře větratelných místnostech.
Můžeme moxovat pomocí cigaret, ale také moxovacích kuželíků. Při tomto druhu moxování se moxovací kuželík nepokládá na kůži, ale odděluje se od ní česnekem, zázvorem nebo solí.
Moxování je vhodné pro oslabené pacienty, kteří mají terapeutem diagnostikován stav prázdnoty. Může se jednat o pacienty s vleklými chronickými onemocněními, s nedostatkem energie, s chladnými končetinami, s častým a hojným močením nebo o lidi zimomřivé, zesláblé, oslabené a náchylné k respiračním onemocněním.
Nejčastěji moxujeme pacienta v poloze, kdy leží na břiše, protože mnoho lidí trpí chronickými bolestmi zad, jsou vyčerpaní a mají nedostatek energie. Moxují se energeticky důležité body na těle. Nejčastěji se zaměřuje na bod nacházející se dráze močového měchýře BL 23 (v úrovni druhého bederního obratle), neboť z energetického hlediska je tato oblast zásobárnou a skladem energie.
Můžeme prohřívat oblasti celého těla, bez ohledu na průběh drah. Například u zmrzlého ramene a chronických bolestí kloubů (ne však při akutních zánětlivých změnách, kontraindikovány jsou i některé bolesti zad).
Tato metoda je bezpečná, dá se využívat pro domácí využití, je třeba znát kontraindikace.
Tradiční čínská medicína představuje komplexní léčebný systém, který již tisíce let pomáhá lidem zkvalitňovat jejich život. Tyto mnohaleté zkušenosti zahrnující důkladnou diagnostiku a individuálním přístup ke každému pacientovi mohou sloužit jako skvělé doplnění běžné západní medicíny. Tato léčba využívá různé metody, jako například výše popsaná fytoterapie, akupunktura, baňkování či moxování, které podporují harmonii těla i duše a pomáhají navracet rovnováhu tam, kde byla narušena.
Díky svému celostnímu přístupu TČM nejenom léčí, ale i učí, jak nemocem předcházet, podporovat zdraví a dosahovat dlouhověkosti. V dnešní uspěchané době může být čínská medicína cenným nástrojem pro léčbu zdravotních problémů a také pro nalezení rovnováhy v každodenním životě. Aby ovšem přinášela kýžený výsledek, musí se k této medicíně přistupovat s respektem a ve spolupráci s kvalifikovanými odborníky.